Možná jsi si už všimla, že všechno, co se děje v eskortu – tvoje rozhodnutí, tvoje hranice, tvoje vztahy s klienty – má jeden společný jmenovatel. Tvoji sebehodnotu.
To, co si o sobě doopravdy myslíš, určuje, co dovolíš. Kolik si řekneš. Jak se necháš (ne)respektovat. A často si to ani neuvědomujeme — až do chvíle, kdy cítíme, že jsme slevily, že to s námi není vnitřně v pořádku. Kdy cítíme, že nejsme oceněné, respektované…
Možná víš, že někdo vydělává třikrát tolik než ty — a rozhodně ta holka není hezčí ani lepší než ty.
Nízká sebehodnota se nerodí z ničeho. Vyrůstá z prostředí, kde jsme se naučily, že musíme být hodné, přizpůsobivé, nebo že láska se musí zasloužit.
Možná jsi slyšela věty jako „nikdo na tebe není zvědavý“, „to dostaneš, až se budeš hezky chovat“, „buď hodná holčička“.
A pomalu jsi začala věřit, že je s tebou něco špatně a že si moc nezasloužíš.
Jenže to není pravda. Není s tebou špatně vůbec nic. Zasloužíš si vše, po čem toužíš — protože sny a touhy v naší hlavě nejsou náhoda. Jsou kompasem.
Sebehodnota není o vzhledu. Není o tom, jestli je někdo „lepší“.
Je o tom, jak sama sebe doopravdy vidíš, jak moc věříš, že si zasloužíš víc, a jak vysoké nebo nízké máš standardy.
A přesně podle toho se k tobě ostatní chovají. Tvůj život je jen zrcadlo.
No jo, ale jak tu xebehodnotu zlepšit? Jak v sobě tu hodnotu vidět? Jak věřit, že já mám opravdu takovou cenu?
Ano, není to jednoduché. Ano, není to ze dne na den.
Ale ano — je to možné.
Často určujeme svoji cenu podle toho, co považujeme za „normální“ — podle standardu, který platí kolem nás.
Někdy máme pocit, že si nemůžeme říct víc, protože „takové jsou ceny“.
Ale kdo určuje ceny? Ty.
V eskortu existují různé úrovně – od těch nejnižších po ty nejvyšší.
Možná nejsi top modelka, která si říká astronomické částky a má to jako side job na jachtách, ale rozhodně taky nejsi hadr, který bude dělat za minimum.
V bordelu si vyděláš. Ale kolik energie, kolik klientů, kolik sebe sama tam necháš? Spočítej si kolik tě to opravdu stojí.
Každý nějak začíná. Každý má o sobě nějaké přesvědčení — o penězích, o hodnotě, o tom, kolik si „smí“ říct.
Ale to, že jsi zatím na určité částce, neznamená, že nemůžeš výš.
Ano zpočátku těch lidí může být míň, ale to neznamená, že nejsou,
Já jsem taky přešla z „českých“ cen na ty zahraniční.
A zpátky už bych nikdy nešla. Ne z trucu, ale z integrity.
Protože už mě to nepouštělo.
Ani to se mnou nehlo, protože moje sebehodnota a seberespekt byly už někde úplně jinde.
A to je přesně ten moment, kdy víš, že tvoje sebehodnota roste.
Kdy už to není o myšlenkách, ale o vnitřním postoji, v praxi, přímo v životě.
Někdo si myslí, že je „náhoda“. Že je prostě jen další do počtu.
Ale náhoda nejsi.
Šance, že se narodíš, je 1 ku 400 bilionům.
Tak jak by sis mohla myslet, že nemáš hodnotu? Jak by sis to vůbec mohla myslet?
Někdy nám to zkresluje i prostředí, které kolem sebe máme, právě klienti ale i agentura nebo dokonce někdo blízký – rodina, kamarádky…..a tam jsi možná uvěřila, že za moc nestojíš. Jenže většinou ti lidé na tebe jen přenášejí jejich přesvědčení. To oni nevidí hodnotu v sobě.
Svoji hodnotu určuješ sama, ne okolí. Kdo říká, jestli je tisíc korun moc nebo málo? Kdo to určuje? Pro každého je to jiné. Pro každého má určitá věc jinou hodnotu. Pro někoho je to nic, pro někoho je to hodně peněz.
Pokud máš kolem sebe lidi, kteří ti říkají „na to nemáš“, „drž se při zemi“, „nebuď bláhová“, tak takové lidi radši pusť ze svého života.
Pokud je to někdo z rodiny, tak s nimi pro svoje dobro nesdílej svoje cíle nebo plány. Potřebuješ kolem sebe lidi, co tě podpoří, ne lidi, co o tobě pochybují.
Jak už jsem psala, tvoji hodnotu určuješ ty a i když je okolí ohromně důležitý, nejdůležitější článek jsi pořád ty sama a proto se podívej na to, co si opravdu o sobě myslíš a proč.
Kdyby jsi nevěřila těm přesvědčením, které tě táhnou dolů, které tě nutí o sobě pochybovat, to jak se vidíš by bylo diametrálně jinde, než jak se vidíš teď.
Všechny ty hlasy, na to nemám, to je jen pro vyvolené, nejsem jako ona, tolik si nemůžu říct, to je moc atd. To jsou jen věci, kterým jsi uvěřila, jen výmysly ve tvojí hlavě. Nejsou pravda. Zpochybni je.
Začni tím, že si každý den všimneš, kdy o sobě pochybuješ a jen si toho všimni, bez toho aniž bys to nějak soudila.
Nebo si napiš jednu větu, která ti připomene, že máš právo chtít víc, že je to v pořádku.
Sebehodnota není o velkých gestech. Buduje se v tichu, pokaždé, když si dovolíš říct ne, když necítíš ano. Protože tak říkáš ano sama sobě. A tvůj mozek si to pamatuje.
Když jsem si tyhle otázky kdysi položila poprvé, zjistila jsem, že spousta odpovědí nebyla o realitě, ale o tom, čemu jsem jen uvěřila. A možná to teď uvidíš taky.
Zkus si schválně napsat:
Za kolik sama sobě stojím?
Kolik bych chtěla dostávat za setkání s klientem?
Je reálné mít takovou částku nebo si jen myslím, že si to nezasloužím?
Co můžu udělat pro to, abych se na takové částky dostala? – ne není to o vzhledu i když samozřejmě být upravená, mít styl a umět se prezentovat je důležité. Ale energie je, to co tě prezentuje nejvíce.
V čem nejvíce vidím svojí hodnotu?
V čem naopak svojí hodnotu nevidím?
Všechny tyto otázky ti pomůžou rozkličovat tvoje hluboká přesvědčení, tvoje pravdy, kterým věříš a díky nim můžeš pracovat na změně toho, čemu o sobě věříš.
Každý krok, kdy se k sobě vracíš, je důkazem, že si začínáš věřit.
Není to o dokonalosti, ale o pravdě.
A ta největší pravda je, že tvoje hodnota byla vždycky v tobě, jen jsi ji na chvíli přestala vidět.
Sebehodnota není něco, co získáš zvenčí.
Je to každodenní rozhodnutí přestat dělat kompromisy, které ti lámou duši.
A čím víc si dovolíš věřit, že si zasloužíš víc, tím víc to uvidíš i kolem sebe.
Začni u jedné myšlenky.
U jedné volby.
U sebe.
Tam tvoje hodnota začíná.
– Amelia Dawn