Po období, kdy byl tvůj život plný extrémů, může být návrat k jednoduchosti tou nejtěžší, ale zároveň nejléčivější cestou. Tento článek ti ukáže, jak znovu najít radost v malých věcech, v těch, které jsi dříve přehlížela, ale které dnes mohou stát u zrodu klidu, který hledáš.
Život v extrémech otupuje vnímání. Možná to sama cítíš, adrenalin, stres, luxus, všechno je veliké, honosné, pohlcující, ale zároveň vyčerpávající, jenže klid? Ten tě děsí. Protože se to zdá jako extrém proti tomu, co zažíváš teď.
Znám to moc dobře. Taky jsem dělala to, že jsem si vždy měla potřebu něco dražšího po práci koupit. Zvládla jsem to, odměním se. Jako odměna, někdy jako „bolestné“ aka přežila jsem to, zasloužím si.
A ano muselo to být něco jako značkové brýle, nebo parfém nebo tak, ne jdu si koupit zákusek, ten byl moc malý. Ale byl to jen útěk od toho cítit klid.
Byl to match pro to, co jsem žila, pro to, aby to rezonovalo s tím, co jsem musela „přežít“. Jasně že jsem neměla pocit, že klid mi to dopřeje. Opak je ale pravdou.
Neříkám, že materiální věci jsou špatné, nejsou, mám je taky ráda, ale je faktem, že tě neudělají šťastnou. Zaplácnou jen prázdnou díru, přinesou na chvíli dopamin, který ti chybí jinde. Ale pak nic. Pak zase cítíš hmmm, co bych si tak ještě mohla koupit….Příště si koupím tohle…
Dlouhodobě je to ale bezvýchodné. Je třeba se vrátit k sobě viz předchozí článek
A budovat to z jiného spektra. Z klidu, z maličkostí, z vnímání, ne z otupování.
V tichu a klidu je síla (ano to ti budu připomínat znovu a znovu).
Když se zastavíš a umíš si vychutnat šálek čaje, když se zastavíš a umíš si vychutnat jídlo všemi smysly. Když se zastavíš a uděláš si moment pro sebe a posloucháš relaxační hudbu. Když se zastavíš a zatancuješ si na tvoji oblíbenou písničku atd.
Co je to pro tebe?
Kde honíš materiální a luxus, který ani nechceš?
Kde si nedovoluješ zastavit se a vychutnat si život?
Materiálnem se snažíš zaplácnout to prázdno v tobě, protože se bojíš, že když budeš v tichu a nebudeš mít pozornost na materiálních věcech a hluku zvenku, něco se stane? Něco se ti zbortí?
Nezbortí se ti nic. Jen zjistíš, že možná vědomá chvilka s teplým čajem v rukou bez telefonu v ruce tě potěší mnohem víc než nová kabelka.
A tím se i pomalu víc a víc začneš vracet k sobě a k tomu na čem opravdu záleží.
Na těch chvilkách, který nám tento život dává „zadarmo“, ale my se snažíme hledat „něco většího“, protože si myslíme, že tam tkví to kouzlo, ale není to tak.
Vykoukni z okna na krásnou přírodu, jdi ven a podívej se kolik krásy všude nám matka země ukazuje. Nadechni se a poděkuj. Poděkuj za krásu kolem sebe, za vše, co máš, zpomal.
Možná to bude trvat nějaký čas, umět ocenit ty „malé“ věci, ale jak se říká malé velké věci. Často si myslíme – nebo mysl nám podstrkuje, že budeme mít radost jen z něčeho velkého, že to je to, co nám přinese štěstí, ale opak je pravdou.
Jsou to každodenní malé momenty, který vytváří celek, který nám vykouzlí úsměv na tváři. Není to o tom hledat další velkou věc.
A pro každého to může být něco jiného. Musí to hlavně pasovat tobě.
Není špatně, když tě netěší slunce, ale těší tě lekce pilates. Není špatně pokud tě netěší dobré jídlo, ale těší tě procházka v lese. Každý jsem nějaký. Základ jako pro vše v životě, je nesrovnávat se. Nemůžeme být přeci všichni stejní. Hlavní je, že to dělá radost tobě.
Tvůj úsměv je tvoje vodítko, stejně tak jako tvůj vnitřní klid.
Není třeba se za ničím honit, krása je každý jeden den v těch malých věcech, které tě těší a to tě zároveň navrátí o to více k sobě.
Čím si ten úsměv na tváři vykouzlíš dnes? =)
A pokud teď cítíš, že chceš udělat první kroky zpět k sobě, začni u maličkostí.
U úsměvu, který ti přinese klid.
U dechu, který tě uzemní.
U chvíle, kterou si dovolíš pro sebe.
Každá z těchto malých věcí je tvůj návrat.
Sdílej tenhle článek s ženou, která taky zapomněla, jak chutná klid.
A pokud chceš jít hlouběji, stáhni si můj e-book zdarma:
„5 nejčastějších obav při odchodu z minulého života — a jak s nimi pracovat“
Průvodce pro ženy, které cítí, že je čas začít znovu.
Amelia Dawn