Vnitřní klid ženy není o dokonalosti, ale o návratu k sobě.
Přes adrenalin, stres a tlak společnosti nic neslyšíš – jen hlučný hlas mysli, která ti říká, že musíš dělat víc..
Hlas, který ti ale nepomáhá. Naopak nutí tě k výkonu, tlačí ti do hlavy myšlenky, že něco musíš, tlačí tě do věcí, které znáš.
Ty nejsi tvoje mysl.
Řekni stop. Stačilo!
Možná máš z ticha strach. Možná, protože konečně uslyšíš to, co už dávno ve skrytu duše víš.
Žádné zprávy, žádné plánování, žádné nutkání něco dokazovat.
Možná tě to ticho děsí.
Bát se ale nemusíš, protože je to tvůj kompas. Kompas, který tě povede po správné cestě. Ano bude to mimo tvůj komfort, ale časem to oceníš a poděkuješ si.
Síla není v tom, kolik toho ještě odmakáš, kolik ještě vydržíš, kolik ještě zvládneš. Síla je v klidu. Síla je v bytí. Síla je v tom kým JSI. Ne v tom, co děláš a kolik toho děláš.
Je třeba si toto přerovnat v hlavě.
Ano žijeme ve společnosti, kde je uznávaný výkon, dělat hodně, nezastavit se.
Čím více dělám tím víc sem. Tohle přesvědčení jsem si taky nesla.
Je ale maskulinní. Je z mužské energie, kterou sice také v životě potřebujeme, ale ty výkony přenechme mužům, to oni tu jsou od toho.
My ženy tu jsme od toho, abychom primárně BYLY. Ano, byly. To úplně stačí.
Z bytí přichází síla a ty pravé impulsy k akci. Ne impulsy z pozice musím. Z pozice musím to navíc nebude nikdy dost. Budeš se do konce života furt honit za nějakým výsledkem, ale budeš se pořád jen honit pořád a pořád další a další cíl jak křeček v kolečku.
Mít cíle je v pořádku, ale ne na úkor sebe.
Zpomal, zastav se.
Co cítíš, když jsi v klidu?
Kdo jsi, když jsi v klidu?
Kam tě to volá, když jsi v klidu?
Možná se hlásí o slovo tvoje mysl, ale nech jí být, ať si tam něco povídá, ty se vrať k sobě, do svého středu a tam buď. A jen pozoruj.
Pozoruj, co se v tobě odehrává, jak se cítíš, jak jsi svůj největší parťák. Naslouchej svému tělu, ne hlavě.
Praktikuj toto cvičení každý jeden den, postupně ti to půjde lépe a lépe.
Stačí klidně 5minut denně. Jen ty.
Zklidni dech, nádech, výdech.
Soustřeď se na svůj dech a pozoruj, co se v tobě odehrává.
Klid pocítíš i v přírodě, samozřejmě, když jsi přítomná to neznamená být na telefonu. Ale tady a teď.
Spojíš se sebou.
A čím víc se budeš vracet k sobě, tím víc se ti ten klid stane přirozeným.
Už ho nebudeš hledat venku — protože ho budeš cítit uvnitř sebe.
Nepotřebuješ vědět všechno hned.
Stačí jeden nádech, jedno zastavení, jeden okamžik vědomí.
Tam, v tichu, se zrodí tvůj hlas.
Tvůj kompas.
Tvůj domov.
Až příště ucítíš chaos, tlak nebo hluk světa, vrať se tam.
Do svého dechu. Do svého těla.
Do ticha.
Protože právě v tichu najdeš svůj hlas.
A on tě vždy povede správně.
Pokud tě tento text oslovil, pošli ho ženě, která potřebuje slyšet, že klid není slabost — ale síla.
Nezapomeň si přečíst poslední článek zde.
Amelia Dawn