Přes den kamarádka, v noci společnice. Přes den dcera, v hotelu nadržená „milenka“. Přes den sestra, o víkendu v Londýně fake „přítelkyně“.
Jo, známe to všechny. Dva životy. Jeden pro okolí a druhý tvůj tajný.
Žít dvojí život není selhání. Je to jen způsob, jak přežít v době, kdy nejsi přijímaná taková, jaká jsi. Ale dřív nebo později tě ten rozpor začne bolet.
Ale víš ještě, kdo jsi ty? A čemu jsi o sobě uvěřila, že jsi? Hraješ role.
Možná i pro své okolí. Protože víš, že lžeš a že máš svůj tajný život. A někde, náznakově tě to vede někam, kde si musíš vymýšlet, lhát, skrývat emoce a pocity.
Ano mám tu práci tamhle. Ano, dělám to a to. Jojojo.
Ve skutečnosti, ale žádnou práci nemáš a živí tě…eskort.
Jo jsou i holky, co mají normální práci a eskort „jako přivýdělek“ protože jak sama víš, pokud děláš v pražské agentuře, tak té práce zas tolik není a ty musíš mít i svoje stáláky. A ano s normální prací je to lehčí, protože tolik nelžeš, máš se o čem bavit se svýma normálníma kámoškami a je to o něco lehčí, než když předstíráš, že práci máš, ale i tak ohm říkáš, že jsi na víkend jela k bráchovi, ale místo toho jsi na práci v Paříži….
Často musíš přemýšlet nad tím, co řekneš a dávat si pozor, aby ses nějak nepodřekla. Ano, je to vyčerpávající. A nejen to, štve tě, že to nemůžeš nikomu říct a tak vlastně nejsi na sto procent sama sebou, protože všem okolo, ukazuješ jen část sebe.
Stejně tak i klientům ukazuješ jen část sebe, tu druhou část. Tu část: Já „společnice“, aka nadržená milenka 24/7, psychoterapeut a nejlepší kámoška v jednom. Ano klienti na tebe často vyplejí svoje problémy a chtějí si hodně povídat, chtějí tvoji plnou pozornost a někdy tě fakt určitá osoba dokáže pěkně vyždímat. A ty to můžeš říct maximálně tak kámošce z branže, kterou možná máš, ale možná taky ne.
Začínáš se občasně ztrácet v tom, kdo vlastně jsi. Jsi ta normální holka, která má „běžný život“ a vlastně se přetvařuje, že je taky normální a nebo jsi ta holka, co popíjí šampaňské v podpatkách v pětihvězdičkových hotelích?
Je samozřejmě v pořádku, jestli jsi oboje, ale tím, že o tvém „druhém životě“ tvoje okolí neví, máš pocit neautenticky, rozpolcenosti, izolovanosti a taky jsi se víc stáhla a cítíš se tak nějak osamělá.
A je to úplně v pořádku. Nemusíš ani nic na okolí hrát. Můžeš být sama sebou, i když máš malé tajemství. Buď k sobě laskavá. Pokud totiž čteš můj blog a tento článek, tak pravděpodobně není eskort něco, co bys chtěla dál dělat, a proto už brzy všechny tvoje špatné pocity opadnou úplně. Do té doby neměj nikdy výčitky, že něco tajíš. Buď sama sebou v jakékoli situaci a věz, že opravdu nemusí všichni vědět všechno.
Pořád jsi jen jedna TY. Jen jedna bytost, celistvá a nemusíš nikde dělat kompromisy a nosit masku.
Nemusíš už dokazovat, že jsi někdo jiný.
Pořád jsi jen jedna — ta, která má odvahu žít v pravdě.
A možná právě tohle je začátek tvého nového života.
PS: Pokud tě tenhle text zasáhl, pošli ho ženě, o které víš, že by ho potřebovala slyšet.
A jestli právě přemýšlíš nad odchodem, může ti pomoct můj nový e-book zdarma:
„5 nejčastějších obav při odchodu z eskortu — a jak s nimi pracovat.“
Najdeš ho tady